Něco málo o činčilkách

Činčila je velmi aktivní zvíře,milující pohyb.Má hustou a velmi jemnou srst,je to zvíře vhodné pro alergiky.Činčila miluje běhání ,měla by denně běhat alespon hodinu,určitě pod dozorem.Je to noční tvor,ráda skáče po větvích a šplhá.Činčily jsou instinktivně čistotné a prakticky nezapáchají, pokud jim dopřejete koupání v písku .Dožívají se průměrně 10 - 15 let, při dobré péči až 22 let.Protože jsou to hlodavci s oblibou ohlodávají různé věci, aby si zkracovali neustále rostoucí zuby.Jsou aktivní v podvečer a v noci, proto je večer vhodnou dobou ke krmení.Činčila má vzhledem ke svému tělu i poměrně velký ocas. Činčila dorůstá v dospělosti délky těla 25 - 35 cm, délky ocasu 15 - 20 cm a hmotnosti 400 - 800 gramů.Jejich dlouhé fousky umožňují se zorientovat i v naprosté tmě, v rouchách a v úzkých škvírách. Kořeny těchto fousů jsou propojeny spoustou nervů a díky nim činčilka zachytí sebemenší vibrace a pohyby vzduchu. Sluch má činčila nejlépe vyvinutý. Ouška jsou mimořádně pohyblivá. A vzhledem ke své tělesné konstituci i velká. Sluch je potřeba ke komunikaci mezi jednotlivými činčilkami. Hrají velkou roli i při termoregulaci činčilýho těla. Činčilý čich je též dobře vyvinut. Svůj nos používají při komunikaci, při styku s ostatními zvířaty, při rozeznávání potravy a při zkoumání všech neznámých věcí. S čichem souvisí i chuť. Mají ji dobře vyvinutou, po očichání následuje zkušební hryz - ochutnávka. Při nešetrném zacházení nebo leknutí činčila pouští celé chomáče chlupů.

Manipulace s činčilou

Činčila je malé, rychlé zvířátko, které se snadno vyplaší. Pokud ji vyplašíte dřív, než otevřete klec, bude lítat z rohu do rohu a může se zranit. Do klece sahejte pomalu jednou rukou a činčilu uchopte pevně za kořen ocasu. To je jediný přijatelný a správný způsob, jak činčilu chytit a neublížit jí. Jak ji chytíte za ocas, podložte jí druhou ruku pod tělo, zejména pod zadní nohy, a vyndejte ji z klece v poloze vzhůru nohama. Dbejte na to, aby vám nevyklouzla, protože činčila je velmi silná a skáče na velké vzdálenosti. Neočekávaným pádem si může přivodit vážná zranění jako jsou zlomeniny, nebo i vnitřní zranění. Pokud je zvířátko klidné nebo krotké a nebylo vyplašeno, můžete ho nabrat oběma rukama pod tělem. Činčilka si na manipulaci zvykne a zacházení s ní je pak snazší a snazší.

NIKDY nechytejte činčily za záda nebo krk. Mohlo by dojít ke zranění, v nejlepším případě ztrátě chlupů z leknutí. Nemačkejte ji v oblasti žeber, mají plovoucí hrudní koš a můžete jí způsobit vnitřní zranění.

Občas může činčilka i kousnout. Není to běžné, ale pokud je příliš vystrašena, nebo podrážděna, může zkusit kousnut. Někdy může být kousnutí větší, než byste si přáli. Pokud prokousne kůži, není třeba se bát. Ránu opláchněte a postarejte se o ni jako o běžné poškrábání.

Jako každé zvířátko nemá ráda činčilka příliš hlučné prostředí. Pokud vám činčilka uteče a vy ji nemůžete najít, podívejte se do nejtmavšího koutu. Bude pravděpodobně tam.